Netradiční pašije

Blíží se Velikonoce a jako každý rok, znovu budeme číst pašije, příběh o ukřižování a smrti našeho Pána, Ježíše Krista. Někdy se ale také pašijový příběh pro větší názornost hraje. Při jedné takové hře herec, který představoval Krista, nesl po cestě do kopce kříž. Ale mezi diváky se připletl nějaký turista, který měl spoustu připomínek k jeho hereckému výkonu, pokřikoval na něho a nešetřil posměšky. Nakonec to už bylo na herce příliš. Hodil kříž na zem, přiskočil k výtržníkovi a dal mu ránu pěstí.

Po skončení hry si ho samozřejmě režisér vzal stranou a říká mu: "Podívej, chápu, že ses rozčilil, ale uvědom si, že takhle jednat nemůžeš. Musíš se chovat profesionálně a ovládnout se. Kromě toho si uvědom, že hraješ postavu Ježíše, a Ježíš by takto nejednal. Příště už se to nesmí opakovat." Herec si uvědomoval, že jeho chování nebylo správné, uznal svoji chybu a slíbil, že příště si dá větší pozor.

Ale další den byl výtržník mezi diváky zase. A situace se opakovala, opět na Ježíše pokřikoval a nešetřil posměšky. Herec se sice snažil ovládnout, ale nakonec opět kříž skončil na zemi a posměváček dostal jednu do zubů.

Tentokrát byl režisér nekompromisní. "Nezvládl jsi to, končíš! Není možné se takto chovat, když hraješ roli Ježíše! Zničil jsi celou hru." Ale herec se upřímně kál: "Prosím, dej mi ještě jednu šanci. Je to taková krásná role. Uvidíš, že už nebude sebemenší problém, slibuji." Režisér sice moc chuti neměl, ale neměl náhradu, a tak se nechal přemluvit.

Další den se koná poslední představení. Ježíš nese svůj kříž po cestě na Golgotu. A výtržník je tam zase a situace se opakuje. Ale herec se ovládá. Zatíná pěsti. Skřípá zuby. Drží se, aby nevybuchl. A nakonec se mu to opravdu podaří! Ovládne svoje emoce a pokračuje v cestě. Ale když míjí výtržníka, podívá se na něho a procedí mezi zuby: "Počkej po vzkříšení, pak si to s tebou vyřídím!"

Někdy se i my ocitáme v pozici toho herce. Vyznáváme, že jsme křesťané, ale naše chování tomu neodpovídá. Pokoušíme se nést svoje kříže a následovat Ježíše, ale pokud nám někdo zkříží cestu, ztrácíme rychle svůj klid a chováme se podobně, jako ostatní lidé. Náš křesťanský nátěr odprýskne a ukáže se, že pod ním to není tak krásné, jak se zdálo.

Ale Bible nás vede k tomu, abychom byli lidmi, kteří nemají jenom hezký nátěr. Sami se sebou ale neuděláme nic. Je to jedině Ježíš, kdo dokáže proměnit život těch, kteří se s ním setkají.

Jedna malá holčička nosila na krku zlatý řetízek s křížkem. Jednou ji potkal nějaký člověk, který si toho křížku všiml a oslovil ji: "Holčičko, víš, že kříž, na kterém zemřel Ježíš, nebyl tak krásný jako ten, který nosíš? Byla to ošklivá dřevěná věc." Ale ona se nedala a odpověděla: "Ano, vím. Ale v nedělní škole jsme si říkali, že čehokoliv se Ježíš dotkne, to se promění."

Vystihla to moc hezky. Tak to prožili Ježíšovi následovníci kdysi, vzpomeňme na Zachea, Petra nebo Saula. A tak to může prožít každý, kdo nechá Ježíše, aby se ho dotkl.