Duch svatý? Kdo to vlastně je?

Začalo léto a tak od posledního příspěvku utekl už měsíc. Dneska bych se ale chtěl věnovat tématu, o kterém se příliš často v poslední době nemluví: Kdo je Duch svatý?

S touto otázkou si mnoho lidí neví rady. Jaký je vlastně jeho úkol? Projevuje se dnes podobně, jak o něm čteme v Bibli? Kolem Ducha svatého je v církvi mnoho nejasností a často si s ním nevíme tak úplně rady. Dovedeme si představit, kdo je Bůh Otec a co činí. Víme o tom, kdo je Ježíš Kristus, známe příběhy z evangelia a víme o tom, proč přišel na svět. Ale jaký úkol má Duch svatý? Jeden učitel náboženství chtěl zjistit, co žáci vědí a tak se jich zeptal: "Kdo z vás věří v Boha Otce?" Zvedla se řada rukou. "Kdo z vás věří v Syna, v Ježíše?" Zase se zvedla řada rukou. A pak se zeptal: "A kdo z vás věří v Ducha svatého?" Nikdo se nepřihlásil. Až po chvíli se úplně vzadu zvedla jedna ruka, jeden hoch se přihlásil a říká: "Ten kluk, co věří v Ducha svatého, tu dnes není."

I když známe rčení "osvítil ho Duch svatý", nemáme příliš představu o tom, jaký úkol Duch svatý má. A i v církvi je mnoho lidí, kteří Duchu svatému nerozumí, a když se o něm začne mluvit, zvedají varovně prst. Sám jsem zažil, jak se terčem nevybíravé kritiky stali lidé, kteří prožili zkušenost s Duchem svatým. 

Proč tomu tak je? Pro někoho může být problém už to slovo "duch" a má obavu z toho, aby církev nesklouzla k nějakému duchařství.

Anebo se lidé obávají, že Duch svatý nějak naruší církevní zvyklosti a způsobí chaos ve sboru. Jedna paní čerstvě uvěřila a byla z toho tak nadšená, že uprostřed shromáždění vykřikla: "Haleluja!" A nějaký bratr k ní přišel a říká: "Paní, to tady nesmíte říkat, tady není zvykem vykřikovat při kázání." A ona mu říká: "No já jsem se nemohla udržet, já jsem tak nadšená, já jsem získala víru." A on na to: "Ale určitě ne tady, že?"

Nejlíp bude, když se podíváme, co nám o svatém Duchu říká Bible. S překvapením zjistíme, že je o něm řeč hned v prvním verši Bible.

I. Účastnil se stvoření

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží." (Gen 1,1-2)

Duch svatý je tu popisován jako stvořitelský duch. Země byla pustá a prázdná. Jakoby to byl obraz lidí, jejichž život je pustý a prázdný. A Duch Boží se vznáší nad námi a touží nám dát do života něco nového. Chce nám dát nový směr do života. Nový smysl, nové postoje. Když přijde do církve, přináší nové věci. Nové písně, novou lásku k Ježíši Kristu.

Mnozí z nás, zvlášť my v církvi, jsme hodně konzervativní a máme obavy ze změn. Jeden člověk byl 46 let kurátorem sboru. A někdo mu řekl - za těch 46 let jste musel zažít určitě hodně změn! A on odpověděl: "Ano, ale každé z nich jsem se tvrdě bránil." Někdy je velice těžké prosadit v církvi nějakou změnu. Nějaký farář přišel do nového sboru a zdálo se mu, že by bylo lepší, kdyby bylo piáno na druhé straně pódia ve sborovém domě a tak ho chtěl přemístit. Ale byl si vědom, že tak radikální změnu by nikdy neprosadil. A tak se rozhodl, že to bude dělat postupně. Každý týden posunul piáno o 15 cm. A na konci roku bylo na druhé straně.

Já si pamatuju jenom matně dobu, když se před skoro 40 lety opravoval náš evangelický kostel v Hošťálkové. Z doslechu ale vím, že byli lidé, kteří řekli, že pokud se vyhodí ty staré lavice a oltář a udělá se to jinak, nikdy už do kostela nevstoupí. A opravdu nevstoupili. Náš staříček potom říkal, že když se ten oltář rozebíral, jenom se z něho prášilo, jak to bylo celé ztrouchnivělé. Mnohokrát lpíme doslova za každou cenu na tom, na co jsme zvyklí, i když k tomu není žádný rozumný důvod.

Ale Duch svatý přináší nové věci. Přináší lidem a do církve život.  "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem." (Gen. 2,7) Hebrejské slovo, které je tady použito a překládá se jako dech je totéž slovo jako z 1. kap. Genesis. Zní "ruach". Vítr. Je užíváno pro Ducha svatého, ale používá se i pro fyzický dech a duchovní dech. A tak jako Boží dech přináší člověku tělesný život, stejně tak Duch Boží přináší duchovní život. Když někdo zakusí Božího ducha, je to na něm poznat. Člověk se rozzáří. Je to poznat i ve sborech. Někdy jsou sbory zaprášené a suché. Když přijde Duch, přinese nový život.

My jsme to zažili před léty v mládeži. Někdy v roce 1983 nebo 1984, v době, kdy jsme chodili do mládeže, jsme spolu jeli v létě na týden na chatu. Byli jsme spolu rádi, scházeli jsme se 3x týdně a tak jsme chtěli spolu prožít týden v přírodě. Vzali jsme s sebou člun a těšili se, že se budeme chodit koupat. Ale dopadlo to trochu jinak, než jsme si plánovali, už první nebo druhý den jsme si uvědomili, že potřebujeme především obnovit a prohloubit náš vztah k Bohu. A prožili jsme tehdy, že se nás Duch svatý opravdu dotýkal. My jsme byli všichni věřící, záleželo nám na Božích věcech, ale tehdy dostal náš život nový duchovní impuls. Dostali jsme novou chuť do života s Bohem. Každou neděli jsme se pak scházeli hodinu před bohoslužbami, abychom se modlili. Dodneška na to vzpomínáme jako na úžasnou dobu, kdy s námi Duch svatý něco dělal.

Tam kde zavane Duch Boží, tam vzniká a objevuje se něco nového. Nový život. Nový zápal. Nová láska.

II. Sestupoval na konkrétní lidi v konkrétních chvílích ke konkrétním úkolům

Ve Starém zákoně sestupoval na konkrétní lidi v konkrétní situaci ke konkrétním úkolům. A když Duch svatý sestoupil, nešlo jenom o nějaký příjemný pocit, znamenalo to, že se také něco konkrétního dělo. Podíváme se na příklady:

a) Besaleel. (Ex. 31,1-5)  Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Hleď, povolal jsem jménem Besaleela, syna Urího, vnuka Chúrova, z pokolení Judova. Naplnil jsem ho Božím duchem, totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla,  aby uměl dovedně pracovat se zlatem, stříbrem a mědí, opracovávat kameny pro vsazování a obrábět dřevo ke zhotovení jakéhokoli díla.

Čteme tady o Besaleelovi. Je samozřejmě možné, že je někdo talentovaný hudebník, obdarovaný umělec a nemusí být křesťanem. Ale když na někoho sestoupí Duch Boží, aby vytvořil nějaké umělecké dílo, má to jiný dopad. Může to mít dopad na duchovní úrovni. Handelův Mesiáš - ten byl inspirovaný Duchem Božím. U Besaleele je zajímavé, že on nebyl povolán k takové službě, kterou bychom mohli nazvat křesťanskou službou na plný úvazek. On dělal dál svoji práci a Duch Boží ho přitom inspiroval. To je věc, kterou Duch dělá, může nás naplnit a vybavit k práci, kterou děláme.

b) Gedeon. Dále sestoupil na Gedeona, aby vedl:  Hospodin se k němu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám." On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější." (Sd. 6,14-15)

Bylo to v situaci, kdy izraelský národ prožíval hlubokou krizi, šlo o jejich přežití. Midjánci každý rok přitáhli, sebrali jim úrodu, odehnali jejich stáda. A Bůh povolává Gedeona, aby se postavil do čela vojska a s Midjánci bojoval. A Gedeon říká: Pane vybral sis toho špatného, já nejsem připraven vést. A ve verši 34 vidíme, co se stalo: 34 Avšak Gedeóna vyzbrojil duch Hospodinův...

To jsou dva příklady toho, že Bůh si použije někoho, kdo nemusí mít potřebné schopnosti anebo je nemá v potřebné míře. Země zoufale někoho potřebovala a Bůh si vybral Gedeona.

c) Debora. V knize Soudců bychom našli i další příklady. Soudci byli lidé, kteří měli za úkol soudit izraelský lid podle Božího zákona, který jim dal Mojžíš. Dá se říci, že to byli duchovní vůdci národa. Mezi nimi byla i Debora, žena, ve starozákonní době něco výjimečného. Byla naplněna DS a stala se vůdcem v zemi.

Bůh si často používá lidi, kteří se cítí slabí, nedostateční a nepřipravení, ale jsou ochotní poslechnout.

d) Samson. Duch sestoupil a dal mu sílu: Když přišel do Lechí, Pelištejci ho přivítali válečným pokřikem. Tu se ho zmocnil duch Hospodinův a provazy na jeho pažích byly jako nitě, které sežehl oheň. Pouta mu na rukou povolila. (Sd. 15,14)

Často to, co se ve Starém zákoně děje tělesně, se v NZ děje duchovně a toto je hezký příklad. Duch Hospodinův sestoupil na Samsona a dal mu tělesnou sílu, aby přetrhal tělesná pouta, kterými byl spoután. Dnes je mnoho lidí spoutáno ne nutně tělesně, ale věcmi jako je strach, zlozvyky, závislosti, ať už na drogách nebo na alkoholu, ovládá je vztek, nutkavé myšlenky, závist, žárlivost, hněv, nečistota ... A když sestoupí Duch Boží, dává člověku sílu, aby ta pouta mohly být přetrhané.

e) Izaiáš. Pak Duch svatý sestoupil na Izaiáše, aby prorokoval: Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. (Iz. 61,1-3)

Když se setkáváme s lidmi, kteří mají nějaké problémy, nějaké trápení, často máme pocit bezmoci. Rádi bychom pomohli, ale uvědomujeme si, že nemáme co dát. Jak naše slova působí prázdně. Můžeme naslouchat, když má někdo nějaké trápení - a je to určitě důležité - ale jinak nemůžeme udělat nic, abychom pomohli. Ale když Duch Boží na člověka sestoupí, může skrze něj něco dělat. Můžeme přinést radostnou zvěst lidem, kteří jsou ztrápení, můžeme obvazovat zkroušená srdce, můžeme přinášet svobodu lidem, kteří žijí v zajetí věcí. Můžeme přinášet potěšení svatého Ducha těm, kteří mají nějaký smutek.

Ze všech těch příkladů je vidět, že zakusit působení Ducha svatého v našich životech není nějaký sobecký požitek. Nejde o to, abych já se měl dobře. Duch svatý přichází a působí proto, abychom mohli vyjít a udělat něco kolem nás, pro druhé lidi.

III. Zaslíbení něčeho nového

Pokaždé, když čteme ve Starém zákoně o tom, jak Duch svatý sestoupil na lidi, něco se stalo. Nejednalo se o jenom o nějaký příjemný pocit. Toto působení Ducha svatého bylo vždy omezeno na konkrétní čas, konkrétní lidi a konkrétní úkol.

Ale když čteme Starý zákon, nacházíme tam na více místech zaslíbení, že Bůh udělá něco nového. Že to bude v budoucnu jinak. Nový zákon to nazývá "zaslíbení od Otce". Jakoby neustále rostlo očekávání na toto nové jednání Ducha svatého.

1. Co se to vlastně mělo stát? Čteme to v proroctví proroka Jeremiáše: Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. (Jer. 31,33)

Ve Staré smlouvě Bůh říká: Já jsem váš Bůh, vy jste můj lid a dávám vám zákony, které musíte dodržet. Ale ukázalo se, že lidé prostě nebyli schopni ty zákony dodržet. Znovu a znovu je porušovali. A zákon se jim tak stal velkým břemenem, které je tížilo. A Bůh říká: Uděláme to jinak. Dám svůj zákon do vás, do vašich srdcí. Je to stejné, jako když bychom šli na dlouhý výlet. Řekněme 30 km. Vzali bychom si s sebou batoh a do něj dali zásoby. A když byste vyrazili, ty zásoby by vás tížily. Pokud jste jako já, tak asi po 100 m byste si sedli a začali jíst. V okamžiku, kdy je začnete jíst, dějí se dvě věci. 1. máte menší břemeno na zádech a 2. získáte energii, abyste mohli pokračovat v cestě. A Bůh říká: Můj zákon bude stejný. Místo, aby byl břemenem na zádech, které vás tíží, dá vám energii zevnitř.

2. Jak se to může stát? Jak se naplní zaslíbení od Otce? Odpověď nám dává prorok Ezechiel. Bůh skrze něj promluvil a rozvinul přitom dřívější zaslíbení: A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez. 36,26-27)

Bůh skrze Ezechiele řekl, že toto se stane tehdy, když Bůh do nás vloží svého Ducha. Tak změní naše srdce a dá nám místo srdce tvrdého srdce měkké.

Jedna žena jménem Jackie Pullingerová, strávila 33 let v Hongkongu. Odešla tam ve svých 21 letech a začala na ulici sloužit lidem, kteří byli na dně. Sloužila narkomanům závislým na heroinu, vůdcům gangů a prostitutkám. Nabízela jim světlo Ježíše Krista. Přestože se potýkala s obrovskými těžkostmi, její služba přinesla nakonec veliké ovoce a dosáhla mezinárodního ocenění. V jednom svém kázání řekla: "Bůh chce, abychom měli měkké srdce a tvrdé nohy. Problém s námi je, že často máme tvrdé srdce a měkké nohy." Tvrdými nohami mínila křesťanskou pevnost a vytrvalost. To se děje, když Duch přijde, aby v nás žil. Dává nám měkké srdce a tvrdé nohy.

3. Komu se tak stane? Komu bude platit zaslíbení od Otce? Prorok Jóel nám říká, na kom se mělo zaslíbení od Otce naplnit: I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. (Joel 3,1-2)

Jóel tady předpovídá, že toto zaslíbení se už nebude vztahovat pouze na určité lidi a určité situace, ale že bude pro všechny. Bůh vylije svého Ducha bez ohledu na pohlaví, bez ohledu na věk, bez ohledu na původ, rasu, barvu pleti nebo postavení. Prohloubí se schopnost slyšet Boha.

Na naplnění tohoto zaslíbení ale lidé museli čekat ještě 300 let. Teprve pak přišel okamžik, kdy se začalo dít něco mimořádného. Narodil se Ježíš Kristus. A skoro každý, kdo byl nějak spojen s Ježíšovým narozením, byl také naplněn Duchem svatým.

• Jan Křtitel, který měl ohlásit Ježíšovo narození byl naplněn DS od narození.  Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. (Lk 1,15)
• Marie, matka Ježíšova. Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. (Lk 1,35)
• Alžběta, když přišla do Ježíšovy přítomnosti, ještě před jeho narozením, byla naplněna Duchem svatým. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým (Lk. 1,41)
• Zachariáš, otec Jana Křtitele byl naplněn DS a prorokoval (Lk 1,67).

IV. Jan Křtitel spojuje Ducha svatého s Ježíšem

Když se Jana Křtitel ptali, zda je Kristus, odpověděl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm."(Lk 3,16) Křest ve vodě je velmi důležitý, ale není vším. Ježíš křtí v Duchu. To slovo "křtít" znamená nasáknout, potopit, ponořit. Boží Duch člověka naplňuje.

Je to podobné, jako když hodíme do vody ztvrdlou, suchou houbu. Chvíli to trvá, než se počáteční ztvrdlost překoná, ale pak nasákne vodou. Změkne a začne nasávat vodu, až se úplně naplní.

Ježíš sám byl zcela naplněn Duchem. Při jeho křtu čteme: Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." (Lk. 3,22)

A dál čteme, že Ježíš se vrátil od Jordánu "plný Ducha svatého" a Duch ho vodil po poušti (Lk 4,1). Do Galileje se pak vrátil v moci Ducha (v. 14).

A když půjdeme dál, tak uvidíme, že Ježíš předpovídal přítomnost Ducha v životě svých následovníků.

V. Ježíš předpovídal přítomnost Ducha

Jednou šel Ježíš na židovský svátek, který se nazývá svátek stánků. Židé si připomínali, jak jim Hospodin dal vodu na poušti. Při tom svátku Židé děkovali za dostatek vody v uplynulých letech a modlili se, aby Hospodin dal dostatek vody i v následujícím roce. A také si připomínali proroctví proroka Ezechiele a vyhlíželi dobu, kdy bude voda vytékat z chrámu a přinese život všude, kam poteče. Čekali, že se to stane v Jeruzalémském chrámě, který považovali za centrum vesmíru. A také to dělali viditelně. Velekněz sestoupil k rybníku Siloe, nabral do zlatého džbánu vodu, vedl lid do chrámu a vodu vylil otvorem v západní straně oltáře na zem jako symbol té velké řeky, která bude z chrámu vytékat.

A Ježíš se tam v poslední den svátku postavil a zvolal: "... Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proudy živé vody poplynou z jeho nitra,' jak praví Písmo." (Jan 7,37-38) Ježíš tím říká: Vy si myslíte, že toto zaslíbení Ezechiele proroka se naplní na místě Jeruzalémského chrámu, ale ve skutečnosti se naplňuje v osobě Ježíše Krista. A přeneseně na každé osobě, která v něj uvěří. Z jeho nitra budou proudit proudy vody živé. Ta řeka bude vytékat z těch, kdo uvěří v Ježíše a bude ostatním lidem přinášet život, a požehnání podle Božího zaslíbení, které dal skrze proroka Ezechiele.

Jan pak vysvětluje, že Ježíš mluvil o svatém Duchu:  To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. (J 7,39) A dodává, že dosud totiž Duch svatý nebyl dán (v. 39) Zaslíbení Otcovo se tehdy ještě nenaplnilo. Nedošlo k tomu dokonce ani po Ježíšově ukřižování a vzkříšení.

Těsně před svým odchodem Ježíš znovu zaslíbil: Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí (Sk. 1,8)

Jakoby se pořád stupňovalo očekávání. Jako když vezmeme šampaňské a zatřeseme jím. A padesátý den po Velikonocích, na den Letnic vyletěla ta zátka. Stalo se tehdy toto: Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Sk. 2,2-4)

To bylo to Otcovo zaslíbení, které se tehdy naplnilo. Vedlo to k různým reakcím. Někteří byli ohromeni, jiní byli v rozpacích. Co se to děje? Jiní se posmívali - vypili příliš mnoho vína. Ale Petr vysvětluje, k čemu došlo. Mluvil o Božích zaslíbeních ve Staré smlouvě a o tom, že nyní se tato zaslíbení naplnila. Vysvětlil, že Ježíš přijal Ducha svatého a nyní jej seslal na ty, kdo v něj uvěřili.

Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk. 2,37-39)

Oni uvěřili v Ježíše a tehdy vnikla křesťanská církev. Duch svatý je zakladatelem církve. Zaslíbení od Otce bylo naplněno sesláním Ducha svatého.

A to má význam pro každého člověka až do dnešní doby. Toto zaslíbení od Otce, zaslíbení Ducha svatého patří každému křesťanu. Už neplatí jenom pro určité lidi v určité době a s určitým záměrem. Je pro všechny křesťany. Bůh poslal svého Ducha, abychom i my jím mohli být naplněni, abychom poznávali jeho vedení a aby nám také dával hlubší pochopení duchovních věcí. A jak konkrétně se Duch svatý projevuje a jedná v našem životě? O tom něco příště.

(Zpracováno podle podkladů pro kurzy Alfa)