Činit Boží vůli? Ale to přece není žádný problém! Nebo snad ano?

Docela by mne zajímalo, jestli jste někdy slyšeli kázání na text z Markova evangelia, kdy za Ježíšem přišli jeho matka a bratři. Pochybuji o tom. Není to text, který by nás nějak zvlášť oslovil. Alespoň já mám ten dojem:

Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." (Mk. 3,31-35)

V domě, ve kterém se ten příběh odehrává je tak plno, že se Ježíš s učedníky nemohli ani najíst. Všichni se ho na něco ptají, pořád se něco řeší, když mluví, tak mu pohledy všech visí na rtech, každý chce být u něho co nejblíž. Už se totiž rozkřiklo, že uzdravuje a vymítá zlé duchy a lidé, které něco trápí, vidí šanci, jak se svého trápení zbavit. I my bychom se tam snažili dostat, buď aby nám Ježíš pomohl, nebo prostě proto, abychom byli s ním.

A najednou mu někdo vyřizuje vzkaz, že venku čekají jeho matka Marie a jeho bratři a chtějí s ním mluvit. Zůstali venku, možná se nechtěli tlačit dovnitř, když tam bylo plno. Ale vypadá to, že ten důvod, proč nešli dovnitř byl jiný.

Jaký? O pár veršů dřív čteme, že jeho příbuzní přišli, aby se ho zmocnili, protože si mysleli, že se pomátl.

Znáte to: Když se v rodině něco děje, když je někdo za černou ovci, nebo se někomu něco stane, onemocní, má úraz, mluví o tom celá rodina. A tak to vypadá, že Ježíšova rodina zpovzdálí sledovala, jak se Ježíš projevuje, a z toho co se jim doneslo, byli dost nešťastní. Místo toho, aby se už ve svých 30 letech usadil, oženil se a převzal tesařinu po svém otci, potuluje se krajinou a žije jako bezdomovec. Káže, ale přitom nemá žádné teologické vzdělání. Přestupuje Mojžíšův zákon, pohybuje se mezi divnými lidmi a i to jeho kázání je také nějaké divné. Vypadá to, že to nemá v hlavě v pořádku.

A tak se ho jeho příbuzní snaží přivést k rozumu, ale jejich snaha je marná. Když s ním nic nepořídí oni, snad budou úspěšnější jeho matka a bratři, jeho nejbližší.

To je asi ten pravý důvod, proč tu venku stojí Marie a jeho bratři. Chtějí s ním mluvit, aby ho přivedli k rozumu. Chtějí s ním mluvit o samotě a nechtějí dělat zbytečný rozruch. A možná by ho nejradši odvedli domů, kde se o něho postarají.

To je ale hodně zvláštní! Že tu jsou bratři, dobře, ale jak to, že tu je Marie? Vždyť přece Marie věděla, že Ježíš má jiné poslání, než pokračovat v Josefově řemesle!

Než se Ježíš narodil, zjevil se jí anděl Gabriel, který ji řekl, že na ni sestoupí Duch svatý, a že její dítě bude nazváno Syn Boží. A Marie to přijala a řekla: "Hle jsem jenom služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova."

Když byla těhotná a přišla k Alžbětě, která čekala Jana, Alžběta naplněná Duchem svatým prorokovala: "Požehnaná jsi nade všechny ženy ... Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?" A Marie odpovídá chvalozpěvem: "Duše má velebí Pána ... Hle od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení ..."

Když se Ježíš narodil, pastýřům se zjevili andělé a množství nebeských zástupů a chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení." Pastýři to vyprávěli v Betlémě a všichni nad tím užasli. A Marie to všechno zachovávala v mysli a rozvažovala o tom.

Osmý den po narození, když nastal čas k obřízce, šli do chrámu, a tam potkali Simeona, který opět prorokoval. A Josef i Marie byli plní údivu nad jeho slovy. A pak Annu, která k nim přistoupila a chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

Uplynulo 30 let a Marie tu stojí, aby ho přivedla k rozumu. Všechno to, co slyšela, všechna proroctví, setkání s andělem ... už je to tak dávno. Nerozumí tomu, že právě teď Ježíš dělá to, k čemu byl poslán. Nechápe, že všechna ta proroctví, která slyšela, ji měla připravit na dnešek. Kdo jiný by měl rozumět Boží vůli víc než ona? Kdo jiný prožil tolik zkušeností s Bohem? Nikdo.

Ona byla první, kdo měla rozumět Boží vůli. Ale nerozumí.

A Ježíš říká: "Ten kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i má matka." To jsou ti, kteří mi jsou nejblíž.

Zvláštní. Copak je možné, aby člověk, který zažil tolik přímého Božího jednání, který se setkal s andělem a slyšel řadu proroctví, nakonec nerozuměl Boží vůli a jednal jako tělesný člověk? Je něco takového vůbec možné?

Ano je. Marie je toho příkladem.

Možná jsme i my slyšeli řadu proroctví. Možná jsme zažili s Bohem mimořádné věci. Možná jsme toho mnoho viděli a žasli jsme nad tím, jak je Bůh dobrý, laskavý a milující. Jak je úžasný. Byli jsme naplnění radostí a úžasem, že někoho takového jako jsme my Bůh přijal za své milované dítě. Zažili jsme chvíle, kdy jsme viděli, jak Bůh jedná a běhal nám mráz po zádech, protože jsme si uvědomovali, že Bůh je svatý. Zažili jsme situace, kdy jsme se slzami v očích vyznávali svoje hříchy a slzy smutku se změnily v slzy vděčnosti, protože jsme měli naprostou jistotu, že Bůh je věrný a že nás očistil vzácnou krví našeho drahého Pána Ježíše Krista.

A přesto se nám může stát, že stojíme před Ježíšem, a jeho vůli nechápeme.

Pro to abychom rozuměli Ježíši nehraje roli délka našeho křesťanství. Byli bychom tak rádi, kdyby naše služba, naše modlitby, naše vytrvalost byly zárukou toho, že rozumíme Boží vůli, ale není. Dokonce ani naše dřívější zkušenosti s Bohem nemusí znamenat, že se dnes nemýlíme.

Proč? Protože Ježíši rozumí ti, kdo visí na jeho rtech. Kdo lapají jeho slova. Kdo touží po tom být mu co nejblíž i za cenu, že to nebude úplně pohodlné. Ježíši rozumí ti, kdo chtějí činit jeho vůli, i když je jiná, než by chtěli. Ti, kdo slyší jeho slovo a podle něho jednají.

Jak ale poznat, jak na tom jsme? Jsem já ta Marie, která stojí venku, mimo, nebo jsem mezi těmi, kdo jsou uvnitř? Je nějaké objektivní kritérium, které dokáže napovědět?

Myslím, že ano. Jan říká: "...jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle." (1 J 4,12b) a "Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého vidí" (1 J 4,20b) Poznávací znamení toho, jak na tom jsem je tady popsáno jednoznačně. Mám rád bratry a sestry. Záleží mi na nich a spolu s nimi se trápím a spolu s nimi se raduji. Mám rád samozřejmě i druhé lidi, ale Jan tady mluví především do církve. Několikrát jsem si v minulosti uvědomil, že to tak opravdu funguje. Jenom tehdy jsme blízko Ježíši a jsme schopni jeho vůli rozumět a plnit.