A co Duch svatý dělá?

Posledně, ještě před prázdninami, jsem psal o tom, kdo je Duch svatý a jak nám ho Bible na svých stránkách představuje. Dneska bych chtěl navázat a napsat něco o tom, co Duch svatý v životě jednotlivců i církve dělá.

1. Synové a dcery Boží

               Duch svatý nám v prvé řadě ukazuje, jaký je vztah mezi námi a Bohem. Dává nám poznat, že jsme synové a dcery Boží. Apoštol Pavel vyjadřuje, o co jde ve svém dopise, který psal křesťanům do Říma. V 8. kapitole říká: „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi“ (Řím. 8,14-17)

               Když tu Pavel mluví o synech a dcerách, nemá na mysli náš přirozený stav, ale stav duchovní. Neznamená to, že by se něco měnilo ve vztahu k našim rodičům, že bychom je měli míň rádi nebo že by došlo k nějaké jiné změně, ale je tu míněno to, že stejný vztah jaký máme k našim rodičům v tělesné rovině, máme k Bohu na duchovní rovině.

               Vyjadřuje to, že ten vztah, který můžeme mít k Bohu, je ten nejdůvěrnější vztah, jaký může existovat, je to vztah lásky. Slovo „Abba“, které Pavel použil, pochází z aramejštiny a překlad, který asi nejpřesněji vystihuje jeho význam, je oslovení „drahý Otče“. Takový vztah důvěry a lásky se mezi námi a Bohem rozvíjí, když v našem životě začne působit Duch svatý. Bůh, který pro nás byl nepřístupnou a nedosažitelnou bytostí se nám stane tak blízkým, jako naši nejbližší členové rodiny.  

2. Působí proměnu našeho života.

               Všimli jste si někdy, že manželé, kteří spolu žijí desítky let, jakoby si byli sobě podobní? My jsme spolu s Pavlínou 22 let a po svatbě jsem si uvědomoval, kolik je věcí, na které máme jiný pohled, v nejrůznějších situacích jsme měli tendenci jednat a rozhodovat se odlišně. Bylo prostě vidět, že jsme každý jiný. Dneska, po těch letech, jsme sice pořád odlišní, ale už zdaleka ne tolik jako dříve. Postupně se naše postoje a názory začaly blížit. Nakolik je to vidět i když se na nás někdo podívá, nedokážu objektivně posoudit, ale sám jsem takové manžele vícekrát potkal. Když s někým žijeme, sdílíme společné radosti a starosti, přemýšlíme nad tím co ten druhý má na mysli, projeví se to i navenek stejnými rysy v povaze i tváři.

           Podobným způsobem nás proměňuje i Duch svatý. Pavel píše na jiném místě: "Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“ (2. Kor. 3,18)

          Znamená to, že v našem životě se objevuje způsob jednání, které je vlastní Duchu svatému. Pavel to v epištole Galatským vyjadřuje označením „ovoce Ducha svatého“ a vyjmenovává ho: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Gal. 5,22) Nejsme samozřejmě dokonalí okamžitě, ze dne na den, Duch svatý se v našem životě projevuje postupně, ale po určité době je patrná změna.

            V prvé řadě je tu zmíněna láska. Bible se někdy označuje jako milostný dopis od Boha pro nás. A Duch svatý se projevuje tak, že v našem životě je přítomná a roste láska k Bohu a k druhým lidem. Na druhém místě je uvedena radost. Je to radost, která je nezávislá na vnějších okolnostech. A tak bychom mohli pokračovat dál, ale dá se to shrnout tak, že jestliže je v našem životě přítomný Duch svatý, je v něm přítomné také jeho ovoce.

               Je přirozené jednat jako lidé kolem nás. Když nás někdo podrazí, máme tendenci mu to vrátit. Nám nikdo nepomůže, proč bychom tedy my měli pomáhat druhým? Nikdo mi nic nedal zadarmo, ani já nebudu nikomu prokazovat nějaké laskavosti. Všichni jednají tak, aby sami získali co největší prospěch a tak budu jednat stejně i já a na nikoho nebudu brát ohled. Tak to máme v sobě zakódováno.

          Ale jednání, které je inspirované Duchem svatým je odlišné a velice často je přímo v protikladu našemu přirozenému jednání. Duch svatý působí, že jednáme laskavě, i když si to druzí nezaslouží. Že je máme rádi, přestože mají spoustu negativních vlastností. Že jim dokážeme odpustit, i když máme důvod se na ně zlobit.  

 3. Působí jednotu

               Když se stáváme Božími syny a dcerami, stáváme se také členy obrovské rodiny křesťanů. Duch svatý nás vede k jednotě. Ukazuje nám, že se navzájem potřebujeme. Za jednotu mezi svými následovníky se modlil už Ježíš, podobně mluví Pavel, když prosí křesťany v Efezu, „aby zachovávali jednotu Ducha v svazku pokoje.“.

               V dopise do Korintu mluví o tom, co Duch svatý mezi křesťany působí a křesťanské společenství, křesťanský sbor přirovnává k tělu, které má různé údy a ty se navzájem potřebují. Některé jsou důležitější než jiné, každý má svůj úkol, ale jeden bez druhého nemůže být. Každý křesťan je jiný, patříme ale do jedné rodiny, vzájemně se potřebujeme a vzájemně se můžeme obohatit.

               Duch svatý vede k jednotě. Samozřejmě se stává a je normální, že máme na různé věci různé názory, každý jsme jiný. Ale tam kde je přítomný Duch svatý, tam se dokážeme navzájem respektovat, tam se projevuje pochopení a také odpuštění. Je tam jednota. Je to smutné, ale církev, sbory, společenství se dělí často kvůli malicherným věcem. Máme dojem, že to naše duchovní poznání je jediné správné a s těmi kdo mají jiné duchovní poznání, si nemáme co říct. A zapomínáme, že duchovní poznání je sice důležité, ale ještě mnohem důležitější je něco jiného. Pavel to říká, když píše do Korintu: „Kdybych … rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, … ale lásku bych neměl, nic nejsem.“ 1. Kor. 13,2

Někdo to popsal takto: „Stál jsem uprostřed mostu Golden Gate v San Francisku a obdivoval nádheru Božího stvoření, když jsem si všiml, že vedle mě stojí další turista, který vypadal, že se modlí. Zeptal jsem se: „Vy jste křesťan?“ „Ano, jsem.“ Byl jsem potěšený, že jsem tam potkal duchovně blízkého člověka a vyměnili jsme si adresy. Řekl jsem: „Není to Boží stvoření nádherné?“ „Ano“, odpověděl, „je v tom všem vidět Boží ruka.“ Byl jsem nadšený a dohodli jsme se, že pošleme naše děti společně na křesťanský tábor. Zeptal jsem se: „A přijal jste Ježíše Krista do svého života?“ „Ano, je to můj osobní Spasitel.“ „Můj také“, řekl jsem a začali jsme plánovat, že naše rodiny příští rok pojedou společně na dovolenou. „A věříte, že církev bude vytržená ještě před velikým soužením?“ zeptal jsem se ještě. „No, já myslím, že nejdřív přijde soužení a teprve pak bude vytržení.“ Řekl jsem: „Ty bludaři!“ A shodil jsem ho z mostu.“

To je příběh církve a nejrůznějších sborů a společenství. Jsme lidé a často jednáme jinak, než jak si to přeje Duch svatý. Je to známka, že se pořád máme co učit, protože Duch svatý křesťany sjednocuje. Ano, je tu někdo kdo si přeje rozdělení církve - její nepřítel, satan. Duch svatý překonává naše rozpory a rozdílné názory. Jenom mu k tomu musíme dát prostor a rozdělení se bránit.

 4. Dává dary, které budují

               Apoštol Pavel na více místech popisuje dary, které Duch svatý dává. V epištole Korintským je jeden takový seznam: 

             "Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.“ (1. Kor. 12, 7-11)

               Na jiném místě uvádí další dary (apoštolové, učitelé, dar pomoci, vedení – 1. Kor. 12,28-30, evangelisté, pastýři – Ef. 4, služba, povzbuzování, rozdávání, prokazování milosrdenství – Rím. 12,7). Dary Ducha svatého mohou mít nadpřirozený charakter, ale mohou zahrnovat i naše přirozené vlohy, které Duch svatý použije a promění ke službě Bohu. Z uvedených seznamů jednak vyplývá, že dary, které Duch svatý mohou být rozličné, ale kromě toho také, že nejde o pevný výčet, ale že své dary Duch svatý dává podle potřeby, tedy pro budování církve a pro oslavu Ježíše Krista.

               Duchovní dary představují nadpřirozenou pomoc církvi, kterou Bůh dává ke společnému prospěchu. Jsou určeny k tomu, abychom jimi sloužili ať už jiným křesťanům v církvi nebo lidem mimo ni. Nemusíme je mít, nemusíme se za ně modlit, můžeme si myslet, že dnes v církvi nejsou třeba a církev může jistě existovat i bez nich. Stejně tak jako v naší domácnosti nemusíme používat žárovky (resp. LEDky) a můžeme svítit petrolejkou nebo svíčkami. Posvítíme si, ale žárovka je přece jenom lepší.

               Pavel vybízí křesťany v Korintu: „usilujte o duchovní dary“ 1 Kor.14,1 A jestliže bereme vážně Bibli, pak musíme vzít vážně i to, že tato výzva platí pro nás. Jistěže můžeme prožít svůj život tak, že budeme číst Bibli, modlit se, chodit do shromáždění. To není vůbec málo. Ale Bůh nám chce dát víc.

 5. Působí růst církve

               Růst rodiny je přirozený. Bůh řekl Adamovi a Evě: „Ploďte se a množte se.“ A růst Boží rodiny by měl být také přirozený. A znovu je to dílo Ducha svatého. Ježíš řekl: „… dostanete sílu Ducha svatého a budete mi svědky v Jeruzaléme a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk. 1,8)

            Všimli jste si někdy, kdy se s učedníky stala největší proměna? Ve chvíli, kdy se rozhodli opustit svoje sítě a následovat Ježíše? Nebo když viděli nějaký zázrak? Nebo když se setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem? Ne, pořád tam vidíme známky, že jsou to titíž lidé, jak jsme je poznali v průběhu evangelií.

            Ale v okamžiku kdy byli naplněni Duchem svatým, jakoby to byli úplně jiní lidé. Čteme, že: „Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je …“ Sk. 2,14. Kázal a na základě jeho kázání vznikla církev.

        A zase platí to, co jsem napsal v předešlé kapitole: My se můžeme snažit vydávat svědectví i bez toho, že bychom prožili nějakou zkušenost s Duchem svatým. Autem bez posilovače řízení se dá jezdit docela dobře, doveze nás tam, kam potřebujeme. Ale pokud bychom si mohli vybrat auto s posilovačem, asi bychom dlouho neváhali. A tak podobně je to s Duchem svatým. Podívejme se na to Petrovo kázání a přečtěme si celý příběh. Jakoby to byl úplně někdo jiný. Místo strachu vidíme odvahu, místo prudké reakce vidíme rozvahu. Když žijeme Božím Duchem, ztrácíme obavu z toho, co si o nás lidé pomyslí, když se dozví, že jsme křesťané. Dělá nám radost, když můžeme někomu vydat svědectví.

         A když to děláme, rodina roste. Rodina křesťanů by nikdy neměla stagnovat. Někomu to nevyhovuje, má rád, když se věci nemění a všechno běží podle toho, jak si na to za dlouhé roky zvykl. Ale Duch svatý působí nové věci a dává nám touhu, aby se nové věci děly i v církvi.

         Co říct na závěr? Asi už jenom jednu větu: Všechno to, co Duch svatý dělá, vede k tomu, aby Boží dílo na této zemi rostlo a Bohu byla vzdávána čest a chvála.

 Připraveno podle podkladů ke kurzu Alfa